Každý konec má svůj začátek…

Nedávno jsem v jednom chytrém článku četla, že žádný konec v podstatě neexistuje. Uznávám, článek byl pověšený na jednom z blogů, kde najdete proč neočkovat dítě, kde mají bio potraviny opravdu bio a jaký krém máte použít na předčasné vrásky. Autorka článku věnovala dvacet tři a půl odstavce rad svým čtenářům (spíše čtenářkám), jak se vyrovnat se závažnou osobní situací, která přináší ukončení nejrůznějších vztahů. Osobní, soukromé, pracovní, rodinné, výměna kadeřníka a tak dále. Mimochodem výměnu kadeřníka si dobře rozmyslete nebo aspoň ověřte znalost metrického systému. Přiznám se, že jsem vůbec netušila, že jdou takové věci popsat tolika výrazy. Nicméně článek mi jedno dal určitě. Dal mi motivaci pro napsání tohoto článku…

V únoru to bude přesně pět let, kdy jsem prožívala nový začátek. Opustila jsem brigádu v prodejně obuvi v centru Prahy a nastoupila do skutečné práce  do oční optiky ve Strašnicích. Důvod jsem měla jednoduchý. Studovala jsem optometrii a chtěla jsem ji okusit v praxi. Nástupem do LARO OPTIK se rozjel krásný vlak plný dobrodružství, zážitků a nových přátelství. Vůbec by mne tenkrát nenapadlo, co mi taková jízdenka přinese. Byla to vážně jízda! Naučila jsem se, že… že slovo „práce“ není synonymum ke slovu „zaměstnání“, … že práce vás může bavit a můžete se do ní těšit, … že celý tým pro vás může být rodinou bez stejného genetického základu. Superlativy bych mohla pokračovat, ale k věci…

Věděla jsem, že bude těžké článek s tématikou „loučení“ napsat. Jednoduše se vám snažím poněkud kostrbatě (nechte si vyprávět šéfovi verzi ☺ ) říci, že opouštím tým LARO OPTIK. Život mi nadělil menší změnu. Uznávám, je ta změna trošku větší. Ok, ta změna míří až za hranice České republiky. A je to venku… V únoru mi jede vlak na Slovensko (Tatry se prostě přesunout nedají). Čím víc se odchod blíží, tím mi je z toho více úzko. Celý tým mi bude neskutečně chybět.

Bude mi chybět ranní káva od naší Danušky (pravá ruka všech). Bude mi chybět, že nebudu moci každé ráno každého otrávit svou „předkávovou“ náladou. Bude mi chybět, že kolegovi Václavovi nebudu moci kritizovat a chválit outfity (pokud ho uvidíte v nesladěných barvách, nemám v tom prsty). Bude mi chybět i milovník komiksů a starých hodinek, kolega Vítek (vedle gramofonu si doufám pořídí i psací stroj). Velmi budu postrádat sarkastický humor kolegyně Gábiny a vůbec nevím, na koho ona bude nadávat, že jí uvařil příliš slabou kávu (můžete hádat spotřebu kávy na pobočce ve Strašnicích, rovnou odhad vynásobte třemi).

Budete mi chybět i vy, naši klienti ☺. Velmi často jste mi dokázali vykouzlit úsměv na tváři. Ráda jsem vám byla nápomocna a věřte, že u mých kolegů budete i na dále v nejlepších rukách. Vlak „LARO OPTIK“ opustím na konci ledna. Do té doby jsem vám stále plně k dispozici ☺. Přijďte mi ještě „zamávat“, prosím … ☺